AHOJ LIDI …

…kdysi jsem, zřejmě z dětské nerozvážnosti, vzal do ruky tatínkův fotoaparát a vyrazil s ním do naší ulice… Netušil jsem tehdy, co to způsobí v mém životě. Že mi tenhle optický přístroj přiroste na tělo i na duši, že ho s sebou budu vláčet jako milovaný balvan téměř všude, že mne bude jednou živit, a že s ním asi jednou padnu i do hlíny. Je pravda, že od časů tatínkova Zenitu technika postoupila daleko předaleko, ale o obrázku naštěstí stále ještě rozhoduje oko, mysl, cit a pocit, a já doufám, že to tak zůstane… Na těchto stránkách vám předkládám výsledky svého postižení. Fotka, kterou nikdo nevidí je mrtvá… je jako knížka, kterou nikdo nečetl. Proto koukejte, prohlížejte a když se mi ozvete na e-mail nebo napíšete vzkaz budu jenom rád…

photo © Slavomír Kubeš